Vidím to na každém kroku

Dyslexie, dyspraxie, ADHD, poruchy pozornosti a chování

Ve školním prostředí zaklínadlo, které se v dnešní době týká, čím dál tím více dětí. Pedagogicko-psychologické poradny jsou přeplněné, mají dlouhé objednací termíny a nápravná cvičení jsou zatěžující pro děti i celou rodinu.

Třetina případů je však způsobená přetrvávajícími primárními reflexy a to je také důvod, proč klasické nápravné cvičení nepomůže. Je nutný speciální program, který imituje psychomotorický vývoj prvního roku dítěte, aby primární reflexy vymizely, lépe řečeno mohly se proměnit na reflexy postulární – to jsou ty, které potřebujeme na celý život.

Co to jsou primární reflexy?

Všichni se s nimi narodíme, potřebujeme je, ale ne napořád. Jen nám pomohou na začátku se vstupem do života. Všechny matky dobře znají sací a hledací reflex. Jak miminko bleskově otočí hlavu, když ho pošimráme na tvářičce. Často ho tím jen tak škádlíme, protože nám to připadá strašně roztomilé a legrační. A když tatínkové naléhavě křičí:  „(Máňo), pojď se podívat, on mě chytil za palec a nechce mě pustit, on poznal, že jsem jeho táta……!“ Jen těžko v této chvíli můžeme šťastnému otci vysvětlovat, že je to podvědomý, již daný stereotypní pohyb, kterému se říká úchopový reflex.Také je dobře známý reflex, když se dítěti rychle pohne s podložkou, na které leží a ono prudce rozhodí rukama, na vteřinu ustrne a pak začne křičet. Ten se jmenuje pro změnu MORO. Tak tohle a ještě další jsou primární reflexy.

Když se něco pokazí

A pak se něco přihodí, neví se přesně co v konkrétním případě a ve které chvíli.  Třeba když se maminka v těhotenství často potkává s velkým stresem, chemickými a omamnými látkami nebo s nemocí a dlouho leží a nemá žádný pohyb. Pak se také nemusí povést porod. Je příliš dlouhý nebo překotný, nebo nám musí na svět pomoci lékař císařským řezem. Dalším rizikem je poporodní doba, kdy může dojít k infekci, dlouhodobějšímu odloučení miminka od matky z důvodu nemoci. A nebo, když dítě nemá v prvním roce života, dostatečný, tak nesmírně důležitý pohyb.

Správně by měly všechny primární reflexy vymizet do jednoho roku života. Pokud nevymizí, mohou způsobit  problémy, které bývají diagnostikovány jako poruchy školních dovedností, především dyslexie a dyspraxie, ADHD, poruchy pozornosti a chování.

Jak to potom vypadá?

Každý přetrvávající reflex se projevuje jinak. Děti jsou:

• přecitlivělé na hlasité zvuky, silné světlo, náhlé rychlé změny polohy těla
• mají kinetózu – nemoc z pohybu – nevolnosti v autě
• slabou rovnováhu a koordinaci
• potíže s chytáním míče nebo se zpracováním rychlých zrakových podnětů
• nemají zralé oční pohyby a zrakové percepční schopnosti (percepce – vnímání), mají problémy s ovládáním očních pohybů
• nejsou schopni ignorovat nedůležité zrakové informace v zorném poli – mají obtíže s udržením vizuální pozornosti
• jsou nesoustředěné, nejisté, mají úzkostné stavy a jsou bojácné
• nemají chuť ke změnám
• mají ztuhlé svaly nebo naopak úplně uvolněné
• slabou prostorovou orientaci a zmatek ve sluchovém vnímání
• slabé propojení dolní a horní poloviny těla a slabost v pohybech vyžadujících jejich koordinaci  – například plavání, kotrmelce, těžko se učí jezdit na kole
• jsou ohnuté a mají vystrčené bříško
• mají slabou spolupráci oko – ruka
• špatný odhad rychlosti a vzdálenosti rychle se přibližujících objektů
• dělá jim potíže přepisovat texty z tabule
• jsou přecitlivělé v oblasti úst
• často slintají a při práci rukama mají vystrčený jazyk
• mají problém se žvýkáním tužší stravy kvůli položení jazyka příliš vpředu v ústech
• pozdě mluví a mají špatnou artikulaci
• mají potíže s jemnou motorikou a nesprávný úchop pera
• tendenci chodit po špičkách
• jsou neklidné, mají potřebu být neustále v pohybu, nejsou schopni v klidu posedět
• problémy s koncentrací a krátkodobou pamětí
• dlouho se v noci pomočují, až do 5 let
• mají tendenci se houpat na židli
• ke konci vyučování leží únavou na stole s jednou rukou nataženou
• často sedávají na židli na jedné noze nebo na patách
• sedí mezi patami tzv. ve W sedu

Co se s tím dá dělat?

Odlišností v chování dítěte je možné si všimnout již kolem druhého roku, ale pracovat na zlepšení je možné až od cca 4 -5 let. Je totiž nutné, aby dítě spolupracovalo. Nejvíce odlišností v chování můžeme zaregistrovat v předškolní době nebo při nástupu do školy, když se již od dítěte očekává takzvaná zralost. Zralost v sociální a emoční oblasti a schopnosti získávat nové dovednosti.

Často se maminkám něco „nepozdává“ ale většinou si nějaké ty odlišnosti nepřipouští, zvlášť když mají vedle sebe moudrou babičku se slovy:

„To je dobré, má ještě spoustu času, on z toho vyroste“, a podobně.

Se začátkem školní docházky je na děti vytvářen tlak ze všech stran. „On nedává pozor, nestíhá jako ostatní děti, pletou se mu písmenka, pořád se vrtí, nesoustředí se, nebo naopak hledí do blba“, (jak rádi často říkáváme).  A pak hurá do pedagogicko-psychologické poradny. Tam dítě otestují, občas bohužel i onálepkují a nastává kolotoč náprav v podobě domácích cvičení. V případě přetrvávajících reflexů je to ale k ničemu.

Můžeme se jich ovšem zbavit cvičením, které napodobuje psychomotorický vývoj prvního roku dítěte. Nejsou potřeba žádné léky!

Je pravda, že s přetrvávajícími primárními reflexy se dá žít, ale tělo to stojí spoustu energie. Do dospělého věku si potom neseme problémy, které mají vliv na kvalitu života a více méně stále obtěžují. Při aktivním Moro reflexu je tělo neustále “ ve střehu“. Nadledvinky stále produkují stresové hormony adrenalin a kortizol a jsou tím po delší době vyčerpány. Výsledkem jsou alergie, psychosomatické problémy jako vyhoření, bolesti hlavy, záněty tlustého střeva a vysoký krevní tlak. Může být také zhoršená rovnováha a vyvinout se chronická únava, deprese, nebo závratě. Také mohou způsobit svalové napětí v oblasti šíje a ramen, nebo špatné držení těla. Logické důsledky toho jsou bolesti hlavy nebo bolesti zad.

Takže pokud se vám některé symptomy zdají povědomé, řešte co nejdříve.

Čím dříve tím lépe.