Nesundávejte je ze stromu

Radost z pohybu

Jako dítě jsem milovala pohyb. Zkoušela jsem všechno možné. Od gymnastiky počínaje přes atletiku, plavání, tenis, ping pong, horolezení a judem konče. Rodiče mě nechali svobodně vybírat, a nekontrolovaně přecházet z jednoho na druhé. Nevydržela jsem u ničeho (což vím, že není úctyhodné), ale za to jsem si toho hodně vyzkoušela.

Aniž bych věděla, co vím z hlediska své profese dnes, umožňovala jsem hodně pohybu i svým čtyřem dětem. Děti milovaly prolézačky, houpačky, lanovky a pravidelně jsme plavali ve všech aquaparcích v širokém a dalekém okolí. Dokonce jsme za tím účelem jezdili do zahraničí, kde nás včetně mě, pět minut před koncem návštěvní doby, vypískávali plavčíci z vody.

Co tím vlastně chci říci a na co chci apelovat?

Je čím dál více dětí s poruchami školních dovedností, ADHD, poruchami pozornosti a chování. Jednou z příčin je nedostatek pohybu.

Maminky nechávají děti sedět v autosedačkách celé hodiny. Bojí se je vypustit na hřišti do písku, aby se neumazaly a hodně často je z parku slyšet: „Nelez tam, nevěš se na to, pojď okamžitě dolů, neběhej, neskákej … až je to člověku líto.

Bojí se. To je pochopitelné, ale zároveň netuší, jaké pocity „mistrovství“ děti zažívají, když se jim podaří zdolat těžké překážky a jak je tento pocit mistrovství důležitý pro jejich další rozvoj. Především získávání sebevědomí a pocitu: „To zvládnu“. Párkrát to zopakují a pak si samy zvyšují „laťku“.

Dovednosti zastrčí do správného šuplíku v paměti, do které pak ve správný okamžik sáhnou, aby jí použily k dalšímu vyššímu schůdku. Zároveň jsou také motivovány do dalších akcí, ve kterých si své sebevědomí upevňují. Mám samozřejmě na mysli to zdravé sebevědomí, získané vlastními pozitivními zkušenostmi a úspěchy.

Pohyb je běžnou součástí života a jeho základním vyjádřením jsou zážitky z pohybu. Základem pohybu je rovnováha, která dozrává jako první ze všech smyslových systémů a je třeba jí posilovat a pracovat na ní co nejpřirozenějším způsobem od nejčasnějšího věku.

Pohyb dítěte a jeho zkušenosti s ním, má důležitou úlohu na jeho emoce a utváření osobnosti.  Čím víc se hýbe, tím lépe ovládá své po­hyby. Vždy, když kope nohama, natahuje se, chytá si nožičky, kroutí palci, začíná proces, kdy se motorické buňky přizpůsobují a každým opakováním pohybu upevňují.  Toto nakonec vyvrcholí chůzí a udržením rovnováhy na dvou nohách. A to je teprve začátek, je potřeba na této rovnováze dále pracovat. 

Trénink rovnováhy posiluje správné držení těla, zrakové vnímání a motoriku. Postupné upevňování a získávání jistoty trvá nejméně do sedmi let a pokračuje až do puberty, někdy i déle.

Nejistotu v rovnováze často najdeme u dětí se specifickými poruchami učení, jako například dyslexie a dyspraxie, s poruchami pozornosti, s poruchami řeči, s emočními problémy. Najdeme je i u dospělých, kteří trpí úzkostnou po­ruchou, agorafobií a panickou poruchou.

Dalo by se říci, že rovnováha je takový vnitřní kompas, který nám říká vše o prostoru. Kde je vpravo, vlevo, nahoře, dole, vpředu, vzadu a později kde je východ, zá­pad, sever a jih.

A proto dopřejte dětem volnost a dostatek pohybu.

Specializuji se na poruchy školních dovedností (dyslexie a dyspraxie), a dále na ADHD, poruchy pozornosti a chování způsobené primitivními reflexy, které u dětí z různých důvodů přetrvaly. Dávám mozku dětí novou šanci, zbavit se těchto reflexů a ulehčit si cestu k novým dovednostem a jednoduchému vnímání s lehkostí a přirozeností, dětskému věku tak vlastní. Můj příběh si přečtěte zde >>
  • zdarma pro vás

    Co to jsou přetrvávající primární reflexy a co způsobují? Zjistěte více v eBooku zdarma

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku: