ADHD, porucha pozornosti a chování

ADHD, poruchy pozornosti a chování v souvislosti s primárními reflexy

Primární reflexy sehrávají důležitou úlohu v raném vývoji motoriky a zručností. Pokud reflexy z nějakých důvodů přetrvají, mají negativní vliv nejen na motoriku a zručnost, ale také na chování a pozornost dítěte (více o reflexech zde). 

Děti s přetrvávajícími reflexy si potrpí na důvěrnosti, nesnáší změny a potřebují mít dění a věci kolem sebe pod kontrolou. Proto se často pokouší manipulovat jiné lidi. Nezvládají správně a rychle reagovat, přestože bývají mimořádně inteligentní. Bývá u nich velký nesoulad ve verbálním, emocionálním a sociálním chování, což způsobuje problémy v mezilidských vztazích. Děti ovlávané Moroovým reflexem mají skony k panovačnosti a potřebu mít všechno pod kontrolou nebo působí ve společenských situacích jako uzavřené a ustrašené. Důvodem je vyplavování stresových hormonů kortizolu a adrenalinu do krevního oběhu, při každém spuštění Moroova reflexu. Dítě je tak neustále v napětí a jeho reakce jsou neadekvátní situacím. Dále mohou mít zmatek ve sluchovém vnímání a prostorové orientaci - což může vypadat, že nedávají pozor nebo se nesoustředí a "koukají, kde co lítá". Také mohou využívat více pravé hemisféry a často nejsou schopny zvážit příčinu a následek svého chování a jejich reakce mohou být impulzivní. Můžeme u nich vidět zhoršenoou koncentraci díky slabé integraci horní a dolní poloviny těla, což způsobuje problémy s přepisováním textu. Mají v sobě neklid a potřebu být neustále v pohybu. Nedokáží sedět v klidu a mívají obtíže s koncentrací a krátkodobou pamětí. V dospělosti pak mohou mít jedinci obtíže s držením těla, rovnováhou, impulzitvitou, neklidem, úzkostmi a panickou poruchou.

Děti s ADHD mívají často symptomy přetrvávajících primárních reflexů a poruchy senzorické integrace. Po neurovývojové stimulaci a intervenci s prvky senzorické integrace se jejich stav a projevy často zlepší. U některých symptomy zcela vymizí.